Záchranné stanice

(Ruda nad Moravou, 27.5.2020) Zatímco v Praze vyjížděla záchranná stanice k raritě v podobě vzácného rorýse velkého, na druhém konci republiky se ve stejný den o pozdvižení postaral pták, který si pro pomoc došel zcela sám. Na dispečink Národní sítě záchranných stanic se dovolal člověk, který tvrdil, že za ním přihopsalo podivně zbarvené ptáče a nechtělo se od něj hnout. Sezóna mláďat je v plném proudu a většinou u nich není třeba nijak zasahovat. Ideální je předem na dispečink zaslat fotografii domnělého mláděte v nouzi. Identifikovat „oprsklého“ nalezence byl však v tomto případě ornitologický oříšek – o pomoc se totiž přihlásil mladý ořešník kropenatý.

Ořešníci jsou ptáci z čeledi krkavcovitých a podobně jako jejich příbuzní straky a sojky jsou mimořádně inteligentní. Mají nápadné zbarvení, leč příliš často se k lidem nepřibližují. Žijí v jehličnatých lesích, kde se živí převážně semeny šišek a ořechy, k jejichž dobývání mají uzpůsobený silný zobák. Mláďata rodiče krmí hmyzem. Zajímavá je jejich strategie přežívání v zimním období – jsou živi ze zásob, které si, stejně tak jako veverky, dělají v době hojnosti.

Do záchranných stanic se ořešníci kropenatí díky svému skrytému způsobu života téměř nedostávají. Za posledních pět let je to teprve čtvrté mládě, se kterým se ve stanicích Národní sítě setkali. Mladého májového ořešníka si od nálezců převzala záchranná stanice v Rudě nad Moravou. Vedoucí stanice, Jitka Maixnerová, o ořešníkovi hovoří s úsměvem: „Ořešník se má dobře. Je nesmírně chytrý. Za tři dny se naučil, kterými ze tří dveří k němu vstupujeme, a ty si hlídá. Už nám také zvládl utéct, vyskočil si na přepravku u těch správných „krmících dveří“ a dožadoval se krmení.“ Díky neuvěřitelné krotkosti mají v Rudě pochybnosti o tom, že se pták dostal do stanice rovnou z lesa, ale vrozenou chytrost není radno podceňovat.

Zvídavého rošťáka zpět na svobodu vypustit nepůjde, rozšíří řady trvalých obyvatel stanice v Rudě či některé jiné stanice Národní sítě. Stejně tak, jako ochočené vrány, straky či havrani, by díky vazbě na člověka mohl páchat roztodivné lumpárny (známe případy vran, které pracovníci stanic odchytávali kvůli útokům na kočárky; v expozičních areálech stanic na vás z klecí krkavcovití obyvatelé často mluví „lidskou řečí“ apod.). Veřejnost se s touto raritkou tak bude moci zřejmě setkat tváří v tvář.