Záchranné stanice

1. Paní Lucie, pracovnice záchranné stanice ve Voticích,  byla mimo město na „psí akci“, když se v telefonu ozval nešťastný hlas její kamarádky – přinesla domů tři malá veveřátka, která „zabavila“ dětem na sídlišti. Děti mláďata nalezly pod vzrostlým topolem společně se zbytky zničeného hnízda.

2. Kamarádka Mirka vzorně splnila  instrukce – veveřátka byla umístěna na termoláhvi v hřejivé flanelové látce. Po rozmotání klubíčka paní Lucie  zjistila, že jsou to nevidomá veverčí miminka, kterým ještě nebylo ani 28 dní. Teprve po dvou dnech u nich otevřela popelavá samička poprvé očko.

3. A tak se paní Lucie dočasně stala „veverčí mámou“. Veveřátka s ní cestovala téměř všude, protože krmení bylo prvních pár týdnů nutné každé čtyři hodiny (a to i v noci). Veveřátka rostla přímo před očima…

4. Časem holky přestěhovali do voliéry, kde se ihned s chutí zabydlely v ptačích budkách. Občas ještě přišly na speciální mléčnou dobrotu, kterou  jim v době odstavu paní Lucie stále nabízela, ale čím dál častěji dávaly přednost pevné stravě. Milovaly oříšky, slunečnici, sušené banány či jablko.

5. Koncem léta z nich byly učiněné krasavice, schopné samostatného života ve volné přírodě.

6. A přišlo loučení… Ptačí budku  vyvěsili na strom ve smíšeném lese, aby měly holky kde nocovat… Ty desítky hodin práce za to stály.