Na jaře našli lidé pod umělou hnízdní plošinou nerozbité vejce čápa černého. Umístili jej do líhně a z vejce se vylíhlo mládě mající se čile k světu. Štěstí malého čápa provázelo i nadále, neboť bylo úspěšně přijato do hnízda s podobně starými čápaty a největší radost měli ochránci z toho, když obdrželi zprávu, že tento čáp byl viděn se skupinou dospělých čápů mířících do teplých krajin.