Návody na ochranu dravců a sov v zemědělské krajině

Instalace berliček pro dravce a sovy v zemědělské krajině

Odsedávky neboli tzv. berličky jsou jednoduché dřevěné nebo kovové tyče ve tvaru písmene T, které slouží jako vyvýšené posezení pro dravé ptáky či sovy. Instalují se především na zimní období, kdy nebrání zemědělským pracím. Tyto jednoduché posedy přitahují predátory do ohnisek výskytu hrabošů, což umožní postupně regulovat jejich populaci, a tím snižovat škody na plodinách. Instalace berliček pomáhá snížit počty hrabošů až o 30 – 80 %. Berličky by měly být instalovány zejména na místech, kde se hraboši přemnožují a kde není příliš mnoho přirozených posedů pro lovící predátory. Berličky hojně využívá například káně lesní, káně rousná, poštolka obecná, kalous ušatý, puštík obecný nebo sýček obecný.

Výhody berliček:

• Ekologie: Berličky umožní větší efektivitu lovu. Potrava v podobě hrabošů se stane pro predátory dostupnější. Více dostupné potravy umožní větší koncentraci predátorů a posléze jejich úspěšnější hnízdění a větší množství mláďat. V době hnízdění se spotřeba hrabošů na jednom hnízdě pohybuje okolo tisícovky.
• Přirozená regulace škůdců: Draví ptáci z berliček lépe vyhlížejí a loví kořist. Káně denně uloví přibližně pět hrabošů. V době hnízdění pak musí obstarávat i potravu svým mláďatům. Jedno mládě spořádá 7 kilogramů kořisti. Přepočteno na hraboše je to 350 hrabošů během měsíce a půl pro jedno mládě. Káně obvykle mají dvě až tři mláďata.
• Ochrana ptactva: Ptáci, kteří mají možnost sedět na berličkách, nemusí vyhledávat sloupy vysokého napětí či větve nad silnicemi, kde jim hrozí vážná zranění.

Instalace berliček:

• Výběr místa: Optimální umístění je v otevřených polích, loukách či pastvinách – všude tam, kde jsou hraboši a nedostatek vyvýšených míst, z kterých by je opeření predátoři vyhlíželi.  Je třeba se vyhnout místům blízko silnic, aby nedošlo k úrazu ptáků. Doporučený rozestup mezi berličkami je kolem 200–300 metrů.
• Příprava kůlu: Nejprve je třeba připravit dřevěný kůl o délce alespoň 2,5 metru, na který se připevní příčník sloužící jako posed pro ptáky. Příčník by měl být dostatečně široký, ideálně 40–50 cm, aby umožnil pohodlné usazení ptáků. Kůl by měl být spojen ze dvou částí tak, aby bylo možné ho zatlouci do země a posléze vytáhnout pomocí páky. Spodek kůlu musí být zašpičatělý.
• Připevnění příčníku: Příčník lze připevnit hřebíky nebo vruty napříč kůlem. Uchycení musí být pevné, aby nedošlo k uvolnění při silném větru nebo přistávání ptáků.
• Instalace kůlu do země: Na vybraném místě je třeba vykopat díru hlubokou asi 50–60 cm, aby byl kůl stabilní a nevyvrátil se. Kůl se následně usadí do jámy a zasype zeminou. Při zpevňování zeminy kolem kůlu je možné použít kameny nebo drobné dřevěné klíny pro lepší stabilitu.  Ve vhodných, kyprých půdách je možné kůl do země zatlouci palicí.

Důležité: Berličky jsou snadno vyrobitelné a dají se umístit téměř kdekoliv. Před instalací berliček je ale vždy nutné domluvit se s místními zemědělci.

Instalace budek pro dravce a sovy v zemědělské krajině

Dravců a sov v zemědělské krajině kvůli nedostatku hnízdních příležitostí ubývá. Někteří ke svému hnízdění potřebují dutiny stromů, další osidlují opuštěná hnízda jiných druhů. Jelikož dravci a sovy hrají důležitou roli v regulaci populací drobných hlodavců v zemědělských a lesních oblastech, a tím snižují i spotřebu pesticidů, je více než žádoucí jejich hnízdění v těchto oblastech podpořit. Kromě podpory a ochrany vhodných hnízdních stromů (s dutinami, s vhodným větvením apod.) jsou základním opatřením instalace hnízdních budek. Budky hojně využívá například poštolka obecná nebo kalous ušatý.

Výhody budek:

• Ekologie: Budky pomáhají nahradit chybějící přirozené hnízdní možnosti pro dravce a sovy, kterých v zemědělské krajině kvůli nedostatku vhodných stromů výrazně ubývá. Poskytnutím těchto umělých hnízdišť se podporuje biodiverzita a udržuje ekologická rovnováha v prostředí, kde mají dravci a sovy zásadní roli.
• Přirozená regulace škůdců: Dravci a sovy, kteří osidlují budky, hrají klíčovou roli v přirozené regulaci populací hlodavců. Díky těmto predátorům lze omezit množství hlodavců, kteří likvidují úrodu a přenášejí choroby. Významným přínosem je i snížení potřeby chemických pesticidů, což prospívá jak půdě a plodinám, tak i živočichům v krajině.
• Ochrana ptactva: Instalací budek se vytváří bezpečné hnízdní prostředí, čímž se zvyšuje šance na přežití a rozmnožování přítomných druhů ptáků. Správné umístění budek v klidných zónách, kde je dostatek kořisti, umožňuje dravcům a sovám soustředit se na lov a hnízdění, čímž se zvyšuje jejich úspěšnost v chovu mláďat a přispívá se ke stabilizaci jejich populací v daných lokalitách.

Instalace hnízdních budek:

• Výběr místa: Budky by měly být umístěny dále od cest, domů (s výjimkou budek pro sovu pálenou či sýčka obecného) a frekventovaných lesních okrajů. Ideální umístění je v blízkosti ploch s rizikem přemnožení hraboše polního nebo jiných hlodavců. Budky pro dravce a sovy by se měly ideálně umísťovat do výšky min. 6 – 8 m. Polohu vletového otvoru je potřeba volit tak, aby otvor nebyl orientován ve směru převládajících srážek. V našich podmínkách je tedy asi nejvýhodnější směr jižní nebo východní (popř. jihovýchodní).
• Výroba budky: Budky pro dravce a sovy musí být robustní a prostorné. Obvykle se vyrábějí z přírodního, neopracovaného dřeva (případně z plastových barelů s vyříznutým bočním otvorem). Ideální tloušťka dřeva je kolem 2 cm, což poskytuje dostatečnou izolaci před teplem i chladem. Obvykle se skládají ze základní desky, zadní stěny, dvou bočních stěn a střechy, které jsou stlučené dohromady. Základna budky by měla mít rozměry přibližně 30 x 40 cm a výška budky by měla být kolem 50 cm.

Důležité: Budky jsou velmi přínosné pro populace ptactva a dají se umístit téměř kamkoli. Vyvěšení budek vždy podléhá souhlasu majitele objektu, na který se budka instaluje.

Ochrana hnízd v zemědělské krajině

Ochrana hnízd na zemi hnízdících ptáků v zemědělské krajině je nezbytná. V České republice si takto staví hnízda vzácný moták lužní. Přímá ochrana jeho hnízd před likvidací zemědělskou technikou je zcela klíčovým předpokladem k zajištění dlouhodobé prosperity tohoto druhu. Kromě motáka si svá hnízda na zemi staví například i skřivan nebo čejka.

Výhody ochrany hnízd na zemi hnízdících ptáků:

• Ekologie: Motáci lužní patří k silně ohroženým druhům. Ztráta jejich hnízd může způsobit významný pokles jejich populace a tím narušit biodiverzitu dané oblasti a dynamiku prostředí.
• Přirozená regulace škůdců: Dravci pomáhají udržovat populace hlodavců a jiných škůdců pod kontrolou a zároveň snižuje potřebu pesticidů. Snížení počtu těchto dravců může vést k přemnožení škůdců, což negativně ovlivňuje zemědělskou produkci.
• Ochrana ptactva: Oplocení hnízd zajišťuje ochranu mláďat na zemi hnízdících ptáků před možným poškozením zemědělskou technikou. Ptáci, kteří si staví hnízda přímo na zemi, jsou zranitelní nejen vůči predátorům, ale také vůči nechtěnému poškození při sekání, orání či jiných zemědělských činnostech. Umístění oplocení kolem těchto hnízd pomáhá označit oblast jako chráněnou, upozornit zemědělce na nutnost zvýšené opatrnosti v blízkosti hnízdiště a zabraňuje rozlézání mláďat do okolního porostu v období žní.

Instalace oplocenek:

• Detekce hnízd: Prvním krokem je lokalizace hnízd v ohrožených oblastech. To se může provádět prostřednictvím terénního průzkumu (ideálně z vyvýšeného bodu v krajině) nebo pomocí dronů. Monitoring motáka lužního by měl ideálně probíhat přibližně v polovině května, kdy dochází k toku a probíhá stavba hnízda. Důležité je sledovat samce při donášení potravy samici, která ji chvíli zpracovává na zemi mimo hnízdo a následně ji na hnízdo přenáší. Motáci však mohou nakonec zahnízdit jinde, ale v tomto období jsou nejnápadnější a jindy je velmi obtížné je detekovat. Dále je potřeba si dobře zapamatovat styčné body na lokalitě a v krajině, pomocí nichž je možné hnízdo nalézt. Přímé dohledání hnízda je vhodné provádět ve dvou osobách, kdy jeden pracovník hnízdo přesně lokalizuje a pomocí vysílačky nebo mobilního telefonu k němu navede kolegu. Do blízkosti hnízda je ideální dojít po vyjetých kolejích od zemědělské techniky. Je tak minimalizováno vytvoření pachové cesty pro predátora. Dohledané hnízdo je nutné nenápadně označit tyčí z důvodu jeho další kontroly a ochrany, nejlépe v určité vzdálenosti od hnízda, např. v poli ve vyjeté koleji. S lokalizací hnízda je nutné seznámit zemědělce, který danou plochu obdělává.
• Spolupráce se zemědělci: Důležitým aspektem je komunikace se zemědělci. Jakmile jsou hnízda nalezena, je nutné zjistit přibližný termín žní a dle něj použít adekvátní metody ochrany.
• Oplocení hnízd: Oplocení je jedna z nejběžnějších metod, která fyzicky chrání hnízda před sečením nebo jinými zemědělskými pracemi. Hnízda se ohraničují čtyřmi dřevěnými kolíky, které se následně ohradí pletivem. Oplocenka by měla zaujímat tvar čtverce o půdorysu 2 × 2 m a výšce max. 1 m. U hnízd situovaných v blízkosti frekventované komunikace je doporučeno snížit výšku pletiva na úroveň okolního porostu, aby nedošlo k prozrazení jejich umístění. Pro vytvoření plůtku je ideální pletivo s úhlopříčkou oka maximálně 13–14 mm. Pletivo s většími oky o úhlopříčce 17–19 mm je nebezpečné, neboť starší mláďata se snaží pletivo překonat, ve větším oku jim může uvíznout běhák a následně může dojít k jeho přelomení. Ve spodní části je nutné, aby pletivo bezprostředně přiléhalo k zemi. V horní části ohrádky je vhodné pletivo vychýlit do vnitřního prostoru hnízda, čímž mláďata, pokud nedosáhla vzletnosti, mají ztíženo opuštění hnízda.
• Načasování: Oplocení hnízd se provádí v době, kdy jsou na hnízdě malá či odrostlá mláďata. Hnízda s vejci se oplocují jen v případě bezprostředního ohrožení, neboť u citlivějších párů může dojít k opuštění hnízda (ani samotná kontrola takových hnízd není doporučena). Pokud jsou v hnízdě přítomna mláďata, samice se většinou po jeho oplocení brzy do hnízda vrací. V určité fázi života mláďat nastává rizikové období (zhruba na 1–2 dny), kdy plně opeřená mláďata ještě nedosahují vzletnosti, ale jsou schopna překonat ochrannou ohrádku, což v případě probíhající sklizně zvyšuje riziko, že dojde k jejich posečení. Proto je vhodné, aby uživatel pozemku byl před sklizní seznámen s počtem mláďat na hnízdě, stav zkontroloval, případně mládě mimo hnízdo dohledal a vrátil zpět do ohrádky. Při žních na lokalitě je vyznačené hnízdo zemědělci obsečeno. Bezprostředně před sklizní je vhodné hnízdo v pokročilém stavu hnízdění (s mláďaty schopnými letu) raději nekontrolovat, pokud to není nutné např. z důvodu dohledání mláďat v porostu v okolí hnízda. Vzletná mláďata při kontrole hnízdo opouštějí a následně usedají do porostu, kde mohou být vysečena.
• Kontrola: Po nepříznivém počasí (dlouhotrvající déšť, silný vítr) je doporučeno provést kontrolu hnízda. Pokud došlo k jeho zakrytí okolním porostem a na hnízdě se nacházela vejce nebo malá mláďata, je nutné tento nános upravit nebo odstranit, protože by mohl bránit rodičům v přístupu k hnízdu.
• Odstranění oplocenky: Odstranění ohrádky se provádí až po vyvedení posledního mláděte z hnízda. Jelikož se mláďata po dosažení vzletnosti na hnízdo vracejí, ohrádka pro ně vytváří bezpečný prostor zejména v případě žní během noci, kdy mohou být i po dosažení vzletnosti v porostu vysečena. Proto je doporučeno ohrádku kolem hnízda ponechat až do doby, kdy se mláďata trvale zdržují mimo hnízdo nebo do konce sklizně.
• Označení hnízd na mapách: Mapování hnízdišť je dalším krokem k prevenci jejich ničení. Zemědělci mohou dostat přesné mapy, kde jsou hnízda zaznamenána, což umožní plánovat zemědělské činnosti s ohledem na jejich ochranu.
• Alternativní možnosti ochrany: Dalším účinným způsobem je dočasné odložení seče nebo jiné činnosti v blízkosti hnízdiště, dokud mláďata nejsou schopna opustit hnízdo. Tato metoda vyžaduje dobré plánování a ochotu zemědělců spolupracovat.
  Mezi další metodu ochrany hnízd patří jejich obsečení při sklizni. I když je kolem hnízda ponechána větší neposečená plocha (např. 50 × 50 m nebo 100 × 100 m, zejména u pícnin), metoda nemusí být efektivní, neboť menší neposečené plochy vyhledávají predátoři jako úkryt a potravní zdroj a dochází zde ke zvýšenému predačnímu tlaku. Obsečení hnízda je nejvhodnější provádět v kombinaci s pachovou ochranou a se zmíněným oplocením. Pachovou ochranu lze provádět použitím odpuzovačů v tabletách nebo pomocí látky napuštěné tekutým odpuzovačem (např. Hagopur a Hukinol na bázi kyseliny mléčné).

Důležité: Úspěšná ochrana hnízd vyžaduje kombinaci technických opatření, monitoringu a dobré spolupráce mezi ochránci přírody a zemědělci. Před instalací ochranných opatření je nezbytné dohodnout se s uživatelem dané orné půdy. K identifikaci uživatele půdního bloku lze v České republice využít veřejně dostupný registr půdy – LPIS.

Zdroj: Karel Poprach – Moták lužní: Metodika ochrany (https://motak.tyto.cz/subdom/motak/index.php/motak-luzni/metodika-ochrany)