Záchranné stanice

V záchranných stanicích nyní pečují o několik krásnooček. Že nevíte, co to je? Dlouhozobka, krásnoočka, modronožka, trnovka nebo sovačka – to jsou pojmenování pro jednoho tajemného ptáka v myslivecké mluvě. Odedávna se totiž u nás dlouhozobky, jak se říká slukám lesním, lovily. V dnešní době je však tento tažný pták díky své nízké početnosti zvláště chráněným druhem. Se slukami se pracovníci záchranných stanic setkávají v době podzimního a jarního tahu. Každoročně je to okolo 30 zvířat, kterým se na tahové cestě nejčastěji „postavila“ do cesty nějaká překážka, nejčastěji prosklená plocha a díky zranění nemohla pokračovat dál v cestě.

V půli ledna přijali sluku po nárazu do plotu v záchranné stanici Huslík. K ptákovi se stejným zraněním pak vyjížděli z Huslíku o téměř dva měsíce později. A od té doby se se slukami „roztrhl pytel“ a zraněné sluky hlásí za měsíc březen i stanice Falco nebo pražská stanice. Případ zraněné sluky zveřejnila na svých Facebookových stránkách 20.března také záchranná stanice v Hrachově: „Sluka lesní nepatří mezi časté pacienty naší záchranné stanice. Tato byla málem ušlapána ve stáji krávami v Petrovicích u Sedlčan. Díky včasnému zásahu pracovníka družstva se jí podařilo odchytit. Kromě zmáčeného peří od močky a hnoje má velkou ránu na boku. Tak uvidíme, zatím byla omytá a rána vyčištěna. Nyní se prohřívá na elektrické dečce.“

Obecně se podaří navrátit zpět do přírody až každou třetí sluku, zranění totiž bývají vážná.

Zajímavé je u sluk zejména to, že svá vejce samice kladou v listnatých lesích na zem a vylíhlá kuřata pak přenáší na bezpečnější místo a to i v letu (přitisklá k břichu nohami, nebo i mezi prsty). Údajně jsou schopny malá mláďata nebo vejce přenést dokonce v zobáku. Živí se zejména hmyzem, na podzim pak také bobulemi a semeny rostlin.

Než se vydají na svůj podzimní tah, při kterém opět mohou ukončit své životy na nesmyslných překážkách, co se takhle zamyslet nad tím, zda podobnou překážku nemáte také ve svém okolí? A pokud ano, zkuste oslovit město či vlastníka plochy, zda by nebezpečnou past nezabezpečil. V současné době je možností několik – přetření barvou, plakáty (např. u autobusových zastávek či protihlukových stěn) až po speciální samolepky (u těch nezáleží na tvaru, ale rozestupu).