Záchranné stanice

Nestává se často, aby záchranné stanice přijímaly postřelené živočichy. Příběh labutího samce, který se dostal na mušku vášnivého lovce, řešili ve Vlašimi.

V pátek 1. 4. 2011 obdrželi v ZS Vlašim hlášení o zraněné labuti, která se kulhavou chůzí vydala napříč ulicí mezi rodinnými domy. Po příjezdu na místo bylo vidět, že jí chůze činí velké potíže a po domluvě se záchranáři rozhodli pro rychlý odchyt. Ten byl díky fyzickému handicapu vcelku snadný a nového pacienta si tak mohli v klidu odvézt do stanice ve Vlašimi, kde mu byla poskytnuta první pomoc. Na patním kloubu levé nohy byl znatelný silný otok, ovšem bez vnějších poranění. Celá končetina byla navíc značně horká. Překvapení, které záchranáře čekalo po návštěvě veterinárního lékaře, šokovalo jak je, tak doktora.

Rentgenové vyšetření ukázalo něco nepochopitelného. V kloubní štěrbině se nacházel olověný brok, který znemožňoval správnou funkci končetiny a tak každá snaha o chůzi či natažení nohy byla pro pacienta velice bolestivým zážitkem. Naštěstí nedošlo k porušení kloubních hlavic a tak příslib naděje nahrával rozhodnutí podstoupit riskantní operaci, při níž by byl olověný brok vyjmut a hlavně bylo možno zjistit jak moc a zda vůbec byly porušeny vazy a kloubní pouzdro, což rentgen bohužel neukázal. Celá operace proběhla téměř bez komplikací, bohužel nedopadla pro pacienta dobře a zachráncům vzala veškerý zbytek naděje, že by se jejich labuťák ještě někdy mohl vrátit zpět do volné přírody. Celé kloubní pouzdro bylo roztříštěné, brok byl již zapouzdřený v tkáni, a to co způsobovalo zvýšení teploty, byly právě úlomky chrupavčitého kloubního pouzdra. Tyto úlomky veterinární lékař postupně vyjmul, celou ránu vyčistil a opět zavřel. Vzhledem k zapouzdření broku se rozhodl ponechat ho na místě a celý průběh rekonvalescence sledovat. Kulhavá chůze tak našemu hrdinovi zůstane již do konce života.

Vzhledem k faktu, že nebyla nalezena žádná vstupní rána a olověný brok byl již zapouzdřen v tkáni, jednalo se pravděpodobně o zranění staršího data. Jak ovšem labutí samec ke svému zranění přišel? Tuto otázku si spolu s veterinárním lékařem pokládali vlašimští pořád dokola. Kdo by úmyslně střílel po tak krásném a majestátním ptáku, jakým labuť velká bezpochyby je? Jaký by k tomu měl důvod? Nejpravděpodobnější vysvětlení je to, že labuťák ke svému zranění přišel náhodou nejspíše při podzimních honech. Toto období je nebezpečné nejen pro lovenou zvěř, ale také pro všechna divoká zvířata, která se v tu dobu vyskytují v blízkosti těchto míst. Zbloudilé nebo odražené broky od vodní hladiny jsou stejně nebezpečné jako ty, které jsou vypáleny přesně. Labutí samec byl tak nejspíše ve špatnou chvíli na špatném místě a připletl se do cesty právě těmto zatoulaným brokům. Je až neuvěřitelné, že s takovýmto zraněním a bolestmi přečkal celkem úspěšně celé zimní období.

Labutí samec je stále v péči záchranné stanice ve Vlašimi, kde probíhá jeho rekonvalescence. I když zatím probíhá vše bez komplikací, není ještě zdaleka vyhráno. Bohužel je jeho zranění natolik vážné, že se už nikdy nevrátí zpět do volné přírody a své dny tak bude muset dožít jako trvale handicapovaný jedinec v některé ze záchranných stanic. Držte prosím našemu hrdinovi palce ať je jeho uzdravování rychlé a nadále bez komplikací.