Neuvěřitelná hříčka osudu – příběh čápů černých

Zveřejňujeme zajímavý případ ze života čápů černých očima kolegy Karla Makoně:

TISKOVÁ ZPRÁVA DES OP Plzeň
Záchranná stanice živočichů Plzeň
2. 7. 2019

Každý den bych mohl napsat jeden až několik příběhů, zážitků a událostí, které jsem díky své profesi a zaměstnání mohl zažít. Každý den si říkám, že mám fotografie a informace, které bych Vám rád poslal a podělil se s Vámi o radost i zklamání. Každý den však dorazím k počítači až pozdě večer a nemám sílu ani energii vše sepsat.

Ovšem to, co se událo toto pondělí (1. 7. 2019), kdy se přes část České republiky přehnaly silné bouřky s vichřicí, Vám prostě poslat musím.

Neuvěřitelná hříčka osudu.

Je první červencové pondělí 1. 7. 2019. Celý den západ Čech sužuje naprosto neuvěřitelné dusno a zažíváme jeden z nejnáročnějších dnů letošního léta. Je přesně 21:30 hod., když mi z Prahy telefonuje kolegyně Zdeňka Nezmeškalová, koordinátorka projektu Národní sítě záchranných stanic a zároveň „operátorka“ na pohotovostním čísle mobilního telefonu. Operativně spolu řešíme kalamitu na Olomoucku, kudy se právě před několika minutami přehnala velice silná bouřka se silným krupobitím a vichřicí.

Manželé Kalovi z Olomouce, kteří chalupaří v osadě Slavíkov, si vyrazili na večerní relaxační vycházku do nedalekého polesí podívat se na „své“ oblíbené hnízdo čápa černého. Přesněji poté, co se přes Olomoucko přehnalo to, co se prohnalo. Chtěli se přesvědčit, že jejich ptačí sousedé jsou v pořádku a že bouřku s vichřicí v pohodě přežili. Opak byl však pravdou. Když z lesní cesty hnízdo čápa černého na modřínu neviděli, vydali se ho hledat přímo pod strom. Chvilenku jim to ale trvalo, jelikož terén je zde složitý a podrost mladých smrčků hustý. Když už však strom našli, tak hnízdo leželo i s mláďaty u paty stromu, přičemž na zemi viděli jen dvě živá a jedno poraněné. V ten moment se ale přihnala další silná bouřka, a tak svůj nález Zdeňce Nezmeškalové oznamovali už totálně promočení a netušíc, jak mají danou situaci ideálně vyřešit. Zdeňka okamžitě volala místně příslušné záchranné stanici a samozřejmě i nám do Plzně, jelikož ví, že konkrétně s čápy a podobnými případy už máme nějaké zkušenosti. Spolu s informací mi předává i číslo na nálezce a oznamovatele manžele Kalovy. Ty jsem však zastihl už na ústupu na cestě do bezpečí, jelikož zůstat v lese za takovéto situace bylo opravdu hodně nebezpečné. Z domova jsme pak všichni společně telefonicky a e-mailem řešili, co a jak bude třeba udělat tak, aby se situace co nejdříve a co nejlépe pro čapí rodinu vyřešila.

Já navíc kontaktoval kolegu a hlavního koordinátora pro čápy černé pana RNDr. Františka Pojera. Ten zase informoval své kolegy z AOPK Olomouc, Zdenička řešila součinnost místně příslušné záchranné stanice, manželé Kalovi posílali souřadnice, mapy a hlavně fotografie jak z místa, tak hnízda před jeho pádem. Prostě a zkrátka jsme si všichni navzájem téměř do půlnoci telefonovali a posílali e-maily.

Až sem by na tom nebylo nic zajímavého a vše se odehrávalo jako u stovek jiných případů, které se kdy na úrovni Národní sítě záchranných stanic a dalších ochranářských organizací či subjektů řešily. Každý věděl, co se stalo, jaký bude další postup a bylo úplně jedno, jestli je z Olomouce, Prahy či Plzně.

Když v tom mi do Plzně pan MUDr. Miroslav Kala, který ony černé čápy na Slavíkově našel a průběžně i fotografoval, poslal jednu fotku s okroužkovaným čapím rodičem. Nádherně vybarvený dospělý čáp sedí na větvi u hnízda a má na pravé noze jasně čitelný plastový odečítací ornitologický kroužek s číselnou kombinací 61X0. Informaci přeposílám kolegovi Františku Pojerovi, který mi téměř obratem píše, že tento čáp je „můj“.

Ano, přátelé, tento dnes dospělý čáp na hnízdě ve Slavíkově u Konice je totiž původně mnou na hnízdě kroužkované mládě (miminko) v roce 2008. Ještě přesněji, je to jedno ze čtyř mláďat, která jsem tehdy ještě se Stanislavem Benedou a za účasti Petra Voráčka, Miloše Paiskera a Hany Robejškové kroužkoval u Chrančovic (Plzeň – sever) na námi nově zhotovené umělé hnízdní podložce, viz všechny níže přiložené fotografie.

Ano, přátelé, osud tomu chtěl, že toto „moje“ miminko z roku 2008, kroužkované pár kilometrů od Plzně, se ke mně zase hypoteticky vrací v podobě 11 let starého čápa, kterému v pondělí spadlo hnízdo se čtyřmi mláďaty u Olomouce.

Není to krásný příběh a důkaz toho, že o náhody na tomto světě není nouze? Kdybych to chtěl vymyslet, tak to prostě nevymyslím!

No a jak to tedy nakonec s rodinkou „našeho“ čápa černého 61X0 dopadlo druhý den? Kolegové spolu s manžely Kalovými se v úterý 2. 7. 2019 na lokalitu vrátili. Na místě pak našli celkem dvě po pádu hnízda uhynulá mláďata, kterým už nešlo pomoci, jedno mládě ve výborné kondici živé a čtvrté, pravděpodobně také živé, na místě nenašli. Jelikož živá mláďata jsou již velká a ve věku, kdy je mohou rodiče bez problémů dokrmit i na zemi, nechali je (což je správně) na místě. Předpokládáme že oba rodiče jsou na lokalitě, o mláďata se starají a tím pádem nebyl důvod jakkoliv do dalšího vývoje čapí rodinky zasahovat. To, co se stalo, je běžné, čápi na to umí zareagovat a v tomto případě se jedná o přírodní proces a záležitost.

Jediné, co by šlo pro čapí rodinku do budoucna určitě udělat je to, že až my z DES OP pojedeme tím směrem k Olomouci, tak určitě čápům černým na místo původního (spadlého) hnízda osadíme novou hnízdní podložku tak, aby „náš“ čáp mohl i nadále na lokalitě u Slavíkova a Kalů bez problémů a bezpečně hnízdit. To tímto veřejně slibuji!

Aktuální stav konta sbírky 33553322/0800
(k 21. 8. 2019)

1 715 506 Kč

Děkujeme!

CHCI TAKÉ PŘISPĚT