Záchranné stanice

(13.6.2016) Červen je měsíc ptačích mláďat. Většina ptáčat opouští svá hnízda. Na ptačí adolescenty mnohdy narazí lidé a řeší, co s nimi.

Není možné si představovat, že ptáčata po celou dobu sedí téměř nehybně v hnízdě, kde je krmí rodiče a pak udělají frrrr a odlétnou pryč. Stejně tak jako naše lidské děti, tak i ty ptačí dojdou do stádia, kdy jim je jejich hnízdečko těsné a už je to v nich nebaví, chtějí poznávat svět. Je to ale ještě v době, kdy nedokážou lítat a obstarat si sami potravu. Příroda to zařídila tak, že mláďata pustí objevovat svět alespoň  v nejbližším okolí hnízda. Mláďata kosů, strak ale i soviček a dalších druhů tak nejdříve posedávají v těsné blízkosti hnízda, kde je rodiče i nadále krmí, a postupně se pouští dál a dál, resp. někdy i níž a níž… až mnohdy skončí na zemi. Není to však žádná tragédie, mláďata už jsou opeřena, nehrozí jim tedy prochladnutí, o hladu také nezůstávají, neboť si hlasitým křikem dokážou rodiče přivolat a ti je i zde krmí.

Pro lidi je však pták na zemi, který nemůže létat okamžitě něčím nezvyklým, něčím co je třeba řešit. Volají do záchranných stanic s tím, že pták potřebuje pomoc. Ve většině případů nejsou schopni určit, zda se jedná o dospělé zvíře, či mládě. Zarážející ovšem je hlavně to,  že nejsou schopni rozeznat základní druhy ptáků, jako je např. holub, poštolka (dravci obecně), straka, sojka, kos….

Pokud takové mládě není zraněné a nachází-li se v místě, kde ho lze dát na vyvýšené místo (větev, keř, římsa, parapet, plot…), není třeba brát jej od rodičů. Záchranné stanice mají v této době i tak plné ruce práce a není možné sesbírat všechna mláďata jen z toho důvodu, že je pravděpodobnost, že je uloví kočka.

Příklad ptáčat nahlášených na centrální dispečink záchranných stanic (holoubě, mládě straky, kosi)