Záchranné stanice

(1. 10. 2015, Praha) Léto je za námi a lidé už se nemohou dočkat zimy. Proč? Bezhlavě sbírají ježky v domnění, že je tak zachraňují před smrtí. Je to však velký omyl a lidé tak napáchají více škody než užitku. V záchranných stanicích, které ježky přesto přijmou, se tak hromadí desítky strávníků, které není snadné uživit. Přitom by se o ně Matka příroda postarala nejlépe bez dalších zbytečných výdajů, které pak schází stanicím jinde.

Každoročně mívají ježčí samice dva vrhy mláďat. Ta mladší se tudíž rodí často až na konci léta. Na podzim se pak přírodou batolí prckové dosahující někdy sotva váhy kostky másla. Nic se však neděje, a pokud počasí dovolí, zvládnou se i tato mláďata do zimy vykrmit na potřebnou váhu a zimu tak přečkají bez problémů.

Jak se tedy chovat k ježkům? Obecně platí, že až do druhé poloviny října není dobré nezraněné ježky z přírody brát, nejedná-li se o malé kojence nalezené poblíž zničeného hnízda. Od druhé poloviny října je pak možno pomoci pouze takovému ježkovi, který má méně než 350 gramů, což se přibližně podobá velikosti roztažené dlaně dospělého člověka. Pokud si přeci jen nebude nálezce malého ježka jistý, může se podívat  na Ježčí kalendář. To je návod, ve kterém je uvedeno, jací ježci během podzimu pomoc potřebují a u jakých není třeba lidského zásahu. Ježčí kalendář si lze stáhnout a umístit jej například na nástěnku ve škole či na úřadě.
Radu dostane také na dispečinku záchranných stanic na čísle 774 155 155.